Tamashi Fuko

 Počátkem listopadu se na víkend udělalo nečekaně krásně, a tak jsem vyrazil na výlet, který jsem měl v plánu již delší dobu.

O Slapské přehradě jsem slyšel, že je pro české motorkáře vyhledávanou lokalitou, tak jsem se sám chtěl přesvědčit proč.

Nejprv jsem se ale chtěl podívat na zprávami opěvovaný nový úsek pražského okruhu - silnici R1 s asi nejdelším mostem ve vesmíru, novými tunely a vším tím :) Nutno podotknout, že mi dojem asi zkazil silný vítr, který se dostavil s pěkným počasím. Na okruhu se mnou házel ze strany na stranu, navíc jsem kvůli očekávanému servisu sundal i nedávno vyrobený plexištít. Takže nejhezčí okamžiky byly právě ve výše zmíněných tunelech, kde jsem si mohl oddychnout. Výhled z mostu byl taky o dost omezenější, než jsem čekal, ale někdy si na most vyrazím jako pěší (jestli to půjde), a pak se uvidí.

Nakonec jsem se napojil na silnici č102, která vede po levém břehu Vltavy proti proudu směrem na jih. A tady jsem oněměl úžasem. Byla to jízda srovnatelná s lecjakým zahraničním zážitkem. Po pravé straně mne ohromil pohled na Cementárnu Radotín - neuvěřitelně vykousaný kopec, kde se snoubí smutek nad ztrátou přírody a úžas nad silou lidského odhodlání. I nadále byla cesta také neuvěřitelná - po pravé ruce se tyčily kopce, po levé ruce plynula řeka, za kterou byly opět kopce a kopečky, pokryté krásnými lesy.  Trochu škoda, že podzim už byl v plné síle - projedeme se tu na jaře i s Ájou, ať si vychutnáme ty kopce zelené. Apak se náhled ukázala přehrada nádrže Vraný. Nadále byla nádrž/řeka neuvěřitelně mohutná, takže poskytovala naprosto nádherné pohledy. Avyvrcholilo to místem, kde se do Vltavy vlévá Sázava. Ostrůvek uprostřed řeky mi připomněl Sečskou přehradu. Zde také vznikly první fotky z výletu. Opravdu neuvěřitelný pohled na krásu - přírody lidmi přetvořené. 

Cesta pokračovala po nádherné silnici, vedoucí podél vody. Od té mne odtrhly až Štěchovice, odkud mne vedla cesta mezi lesy mnoha zatáčkami. Nakonec v neoprávněné obavě, že bych mohl mít potíže se stavem paliva, jsem zastavil u Mušličkové benzínky, kde ve stejnou chvíli tankovaly další čtyři motorky. Navzájem jsme se pozdravili a pochválili si stroje. Pro jistotu jsem se zeptal na cestu a dostalo se mi odpovědi, v níž jsem pochopil, že bych jel ... ne špatně, ale rozhodně delší cestou. Ve vesničce Slapy jsem se nechal vést orientačním nesmyslem, a ke svému úžasu mne kostkovaná silnice dovedla správným směrem. Teda - přiznám se, ve chvíli, kdy jsem už začal uvažovat kde to otočím, se mezi stromy zaleskla vodní hladina Slapské přehrady. 

Přehrada je určitě nějaké superarchitektonické veledílo, ale mně spíš dostal vodník sedící na jednom ze sloupů, nebo nedokončený vodní výtah pro lodě.  Ve fotkách je o přehradě určitě víc informací, než dokážu napsat. Přišlo mi hezké, kolik motorkářů tu sobotu vyrazilo protáhnout své stroje a rozloučit se s rokem. Neuvěřitelně krásná mi přišla krajina, obklopující přehradu. Pocházím z Pardubic, krajíe tak plochého, že ze Zelené Brány jsou za dobrého počasí vidět i Krkonoše, takže kopec tulící se ke kopci, mezi nimi protékající řeka, to je scenérie, která mne vždy potěší. Když jsem se vynadíval a vyrazil zpátky, dorazil jsem k vyhlídce na zřejmě hlavní část přehrady. A opět mne ohromilo, co dokáže příroda za divy a člověk za šílenosti. Taková masa vody... Vznikly zde fotky, na které mi švagrová řekla, že vypadají jak focené někde ve Švédsku nebo Finsku... 

Cesta od Slapů byla sice cesta vpřed (vracel jsem se v podstatě po druhém břehu Vltavy), ale také cestou zpět. Přes Rabyni a Vysoký Újezd až do Týnce nad Sázavou (Sázavu jsem překročil v Kamenném Újezdě a opět jsem si vychutnával výhled na řeku) a z Týnce přímo na sever směrem na Jesenici. Pomalu se začalo stmívat a hlavně jemně mžít,což bych nepovažoval za problém, ale jen do chvíle kdy...

Kdy jsem v Čakovicích ze zatáčky málem vyletěl, protože mi Beáta pod rukama doslova zatancovala. Že je prázdná duše jsem věděl okamžitě, zkusil jsem proto zapůjčenou pumpičkou dofouknout duši, ale jakmile jsem ucítil, že vzduch utíká z podráfku, věděl jsem, že je zle (a bylo - ventilek byl uťat hladším řezem, než kdybych ho vyřízl). Naštěstí ve vesnici podnikavý chlapík opravuje auta všeho druhu, a tak mne i s Beátou naložil do pick-upu a odvezl až ke garáži. Tam jsem už jen Beátu uložil a sám odpadl. Poté co jsem zjistil, že je duše (naštěstí ta motocyklová) v trapu, byl jsem z toho opravdu odvařený a už poněkolikáté jsem měl touhu motorku prodat, na tenhle typ cestování se vykašlat a najít si jinou zábavu.Alekdyž jsem se jí pak podíval do reflektoru, její oddaný pohled ve mně vzbudil to, co ve vás vzbudí váš nemocný pes - utratit ho by bylo jasně levnější a snazší, ale kdo by to udělal... 

A tak jsem se na 17.11. vybavil nářadím a za pomoci tchána duši opravil. s jakým úspěchem ukážou příští kilometry...

fotky na adrese:

tamashi.rajce.idnes.cz/10.11.06_Slapy/