Tamashi Fuko

V průběhu dubna mne kolegyně z práce Martina pozvala na výlet na lodích - sjiždění Vltavy. Jelikož šlo o výlet jen na víkend, s radostí jsem přijal. V pátek jsem se dohodl se šéfem, že mně pustí z práce o chvilku dřív a sbalený jsem vyrazil na roztylské autobusové nádraží.

Autobus ČSAD mne příjemně překvapil, jednak jsem- dílem náhody jel na straně, kde byl stín, jednak jsem měl vedle sebe postarší dámu, s níž jsme nakonecpříjemně pokonverzovali. Nevýhodou bylo pak poměrně málo místa a poprvně mne v buse bolela kolena...

Ještě jedna záležitost - autobusové nádraží v Českých Buddějovících - neuvěřitelná budova, která spíš připomíná mezinárodní letiště :) Každopádně velmi pěkná ukázka lidského umu a architektoniky. Pro inspiraci přikládám pár obrázků.

http://www.autobusovenoviny.cz/image/1697/autobusove-nadrazi-ceske-budejovice.jpg

http://www.estav.cz/gfx/we/zpr/cb-mercury-nadrazi.jpg

http://www.busportal.cz/images/stories/2007/4100_aJIHOTRANS_1010196.jpg

http://tamashi.rajce.idnes.cz/11_06_17-18_Cesky_Krumlov_-_Vltava/. Po pár kilometrech klidné chůze jsem se dozvěděl, že se ve městě odehrávají Městské slavnosti. Proto se po městě pohybovaly dámy i pánové v dobových oblecích. A jak jsem se později dozvěděl, při snaze vybrat si z bankomatu, bylo uzavřené i centrum města, kde byly také shodou okolností nejbližší bankomaty. Nakonec jsem byl propuštěn novodobou městskou gardou dovnitř a úspěšně obral bankomat o pár oranžových papírků.

Na konci mé páteční podvečerní procházky namne čekal naprosto přeplněný kemp Nové Spolí. Přeplněn byl jednak kvůli ohromnému množství vodáků, ale i právě kvůli městským slavnostem, protože 45kč/noc/osobu je pěkná cena. Nakonec jsem se sešel i sesamotnou výpravou a začlenil se do party :) 

Pod celtou jsem přespal noc na pátek cvelku klidně. a mít větší motivaci, dalo vy se z plachty udělat i něco mnohem propracovanějšího, než "hrobeček" :) Sobotní ráno mne probudilo deštěm, ale nakonec jsem se nasnídal pod zamračeným nebem v suchu. A jak mi na čerstvém vzduchu chutnalo :)

Po dopoledni, které bylo poměrně nudné, i když příjemně strávené v dobré společnosti, jsem šel vyzvednout kánoi. IngeTour mne příjemně potěšila, vyzvednutí kánoe bylo bez problémů, ovšem první nasednutí skončilo očekávatelně - skončil jsem ve vodě za všeobecného potlesku :)  Nicméně další plavba byla- alespoň v onom poklidném úseku předkempem - naprosto v pohodě a za chvilku jsem se s lodí sžil. Stačilo sledovat co po mně chce a byli jsme spokojení oba. Když jsme pak pluli před táborem - kánoe a raft - zjistil jsem, že na klidné vodě se vyrovnám v rychlosti raftu se dvěma dospělými a třemi dětmi, asi ne v závodě, ale v klidné plavbě, bez potíží.

Na tomhle místě chci poděkovat Martině a její rodině. Postarali se o mně jako o vlastního a Díky nim jsem měl o dost starostí méně. Jo a Káju, mladšího syna, jsem si dočasně adoptoval, akorát v kánoi jsem ho mít nesměl :) 

No a lehce po poledni jsme i s partou dalších prima lidí vyrazili na cestu. První jez jsem přes všechny obavy projel, ve druhém jsem se poprvně cvaknul. Najel jsem špatně do šlajsny a vlna na konci mne převrátila. Ale zvláštní je, že jsem neztratil pojem o orientaci. Naprosto jasně jsem cítil, kde je masa samotné země i kde je lehkost vzduchu. Navíc jsem se ocitl ve vteřině vzduchoprázdna, kdy jsem se cítil úplně lehce. Věděl jsem, že jedinýmimými problémy jsou - další nádech, nepustit veslo a loď :) Navíc se mi dokonale sjednotilo tělo s myslí, takže další nádherný pocit, který hned tak nezažiju :)

Plavba skrz Český Krumlov mi ukázala naprosto jedinečný pohled na město. Pochopil jsem ty, kteří takto procestovávají svět. Je to alternativa k létání na rogalu, nebo větroni... Alekdo nezažil,tak nemůžepochopit :) 

Dalším obtížným místem byl jez pod Krumlovským zámkem. Je to jez, který musel být seříznut, protože byl příliš nebezpečný. Měl jsem bobky, když jsem do něj mířil s kánojí, v tu chvíli naprosto sám. A pak, po pár vteřínách vzrušení a strachu, jsem vyjel pod jezem,jen o pár kilo těžší nabranou vodou. NECVAKNUL JSEM SE! juch juch. Nicméně peřeje pod následujícím mostem byly pro mou přetíženou kánoi trochu hodně a moje neznalost mne nakonec poslala na břeh, kde se mi loďka přetočila po proudu a následně nabrala zbytek vody, potřebné k potopení. Nicméně pokaždé když jsemskončil ve vodě, mi někdo ochotně pomohl, vytáhnout a vylít loď a opět vyplout.

Tím okamžikem bohůmžel skončily nejhezčí okamžiky. Oběd u vody byl ve znamení deště a zimy, která mi prolezla zmáčeným oblečením až pod kůži. Parta mi nakonec půjčila pláštěnku a potom i nepromokavé kalhoty, takže to mi zachránilo zdraví. Nicméně nejprve oběd za 225 kč (kdo mně zná, ví). Pak déšť - teda, jakmile jsme jeli dál, bylo to lepší. A nakonec nedovřený barel (a tím pádem všechno oblečení vlhké či mokré). Mnohahodinová jízda v nepřetržitém dešti, to byly nejhorší okamžiky. 

Nicméně jsem si trochu srandy užil. Do kamery jsem namluvil i pár slov. A některé peřeje byly příjemné. Čas od času se nad vodou tyčila nádherná skála. Lesy okolo zpívaly deštivou, píseň téměř nedotčené přírody... no prostě nádhera. 

Cesta pro mne skončila v kempu Zlatá koruna,kam jsme dopluli okolo šesté večer. Nejprve jsem zjistil, že mám veškerou výbavu vlhkou a oblečení vysloveně mokré. Proto jsem si vyřídil odevzdání lodi i výbavy a nakonec jsem nalezl odvoz do Veselí nad Lužnicí, odkud mne poslední rychlík na Prahu odvezl na poslední autobus domů :) V jedenáct večer jsem pak odemkl dveře k teplu a suchu. 

Ještě jednou opakuji, přes nepřízeň počasí jsem si celou akci užil a rozhodně to chci někdy zopakovat. Jen si dám pozor na předpověď počasí :) Jo a moc rád bych byl, kdyby to bylo s alespoň takhle dobrou partou lidí, kterým tímto patří můj díky i má úcta.

PS: až video sestříhám, tak jej sem dodám :)